Děkuji!

Dneska asi nemám sílu psát něco světoborného. Nějak mi chybí mentální síla. Měla jsem krásný víkend, vedle svého milého, jeho dětí a svého dítěte a musím říci, že i když jsme na sebe neměli tolik času, jak bych si představovala, hezky jsme si to užili. Vlastně tento víkend se naše děti seznámily a myslím, že to dopadlo dobře. Jelikož jsou si hodně věkově podobné, užily si to a my taky. Nevím proč, ale vedle Lukáše dokážu 100% relaxovat a je jedno, jestli spolu vaříme, povídame si, nebo děláme cokoliv jiného. Vypínám svůj vnější svět a užívám si jeho, sebe a náš prostor. Nevím, co jsou to sociální sítě, nevím, co je to práce, nevím v tu chvíli, co je to stres. Je pravda, že spolu řešíme i méně příjemná témata a myslím, že oba máme i trošku jiný náhled na dané situace, ale takový je život a každý si asi musíme odžít to své. Jsou situace, ve kterých není rady, ani pomoci, ale vím jedno, pokud se člově nepostaví sám za sebe, prohrává. Proto, ať řešíte cokoliv, naučte se postavit sami za sebe, dát sebe na první místo a snažit se na světě vydobýt si to nejlepší sami pro sebe. Možná to zní trošku sobecky, ale pokud nebudete trošku sobečtí, budete stále přemýšlet, coby kdyby a budete si nadávat, že jste ustoupili na úkor sebe, neobhájili jste si své zájmy, svoji pozici v životě a je možné, že na to budete dlouho doplácet a už nebude cesty zpět!

Ale o tom jsem nechtěla vůbec psát, to mi jen tak projíždí hlavou a prostě to tak mám, píšu to, jak mi proudí moje myšlenky…Ale teď k věci – projíždím své starší blogy a vidím, jak jim narůstá počet shlédnutí. Děkuji, jsem za to vděčná! Každá nová desítka, každá nová stovka shlédnutí je pro mě velká pocta. Snažím se představit si to množství očí, které už shlédly můj blog. Poslední dobou pociťuji velkou vděčnost za vše. Za to, koho v životě potkám, za to, jak žiju, za to, co mám…..za to, že jsme zdraví, za to, že jsem vlastně šťastná a spokojená se svým životem, i když ne vždy to bylo a je jednoduché, nikdy jsem nelitovala toho, co jsem kdy udělala a k čemu jsem se rozhodla. Někde jsem četla, že člověk by měl litovat jen toho, co neudělal a asi to tak je. Já bych si moc přála cestovat! Opravdu cestovat, mít možnost pracovat ze všech koutů světa a všude nějaký ten čas pobýt…zatím je to nemyslitelné, vzhledem k věku mého syna a tím, že musí chodit do školy. Ano, asi byl šla nějaká domácí výuka, ale myslím, že to není úplně ideální řešení. Všechno ale má svůj čas. Věřím, že až bude Sebík větší a samostatnější, budu si moci splnit svůj sen a třeba na pár měsíců vycestovat.

Čtu teď nádhernou knížku – Spřízněná duše, je to krásný romantický příběh, jak na stará kolena žena jménem Hope najde svoji lásku (ale samozřejmě je to trošku zamotané a vůbec ne jednoduché, jako život sám). Ještě jsem ji nedočetla, ale párkrát už jsem si u čtení této knížky pobrečela. Nevím, jestli mi to trochu evokuje to moje hledání spřízněné duše, ale ta knížka se mi moc líbí. Zajímavé je, že se ke mně vlastně dostala trochu omylem. Neobjednala jsem si ji, knižní klub někdy knížky posílá automaticky a já jsem si ji ani nechtěla přebrat, ale sousedka ji převzala a zaplatila dobírku, tak mi už nezbylo nic jiného, než si ji nechat, ale teď jsem ráda, je to opravdu moc hezká knížka a krásný příběh. Je to prostě tak, že pokud se k vám nějaké věci mají dostat, prostě se k vám dostanou… pokud někoho máte potkat, prostě ho potkáte… Věřte! Věřte v sebe, věřte v dobro, věřte ve spřízněnou duši….a buďte vděční, za všechno….buďte vděční za to dobré ve svém životě i za to horší, to horší vás posune k tomu lepšímu…. Mějte hezký večer a přeji dobrou noc.

Jsem maminka samoživitelka, mám devítiletého syna, své zaměstnání a zároveň pomáhám dalším ženám ke kráse, zdraví, sebevědomí a finanční svobodě. Díky této profesi mohu jezdit se synem na dovolené, nepočítat každou korunu a když potřebuji, koupím si to, co právě potřebuji :-).  Pravidelně investuji do svého dalšího vzdělávání a osobního rozvoje. Jsi na stejné vlně, chceš se zapojit do mého projektu a neřešit každou korunu? Nebo tě prostě jen oslovil můj článek a chceš se na něco zeptat, nebo se poradit? Ozvi se mi.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů