Jsem hysterická(?!)

Možná jste si všimli, možná nevšimli, že minulou neděli žádný článek nebyl. Nějak nebyla nálada na psaní a popravdě, ani jsem si to nevyčítala. Užívala jsem si víkend (možná na dlouho poslední) se svým přítelem. Měli jsme na sebe čas, šli jsme na procházku, odpočívali jsme, těšili jsme se z přítomnosti jeden druhého. Už dlouho jsem cítila v kostech, že se musí něco stát a ono se stalosvět se zastavil. Nyní už jsem zase vyrovnaná, uzemněná, sama se sebou a doufám, že to tak zůstane, ale v neděli v podvečer a v pondělí jsem opravdu chytala trošku nerva. Když začaly chodit od šéfa sms, že v pondělí nemáme chodit do práce, když na obrazovce v televizi běželo, že budou mimořádné zprávy ohledně koronaviru, když jsem najednou nevěděla, jestli vůbec budu moci jet pro syna k jeho otci, kde byl na prázdninách a kde měl zůstat ještě další týden, protože školy se zavřely, když v pondělí ráno byly uzavřeny obce Litovel a Uničov, když jsem v práci řešila totální blázinec a chaos… Když jsem odpoledne vyrazila pro syna, sestra mezitím ušila roušky, když jsem se u ní pro ty roušky stavovala a také pro tašku s rouškami a desinfekcí pro babičku, kam jsme ještě ten večer jeli, abychom babičce vše dovezli…nebyl to hezký pocit. Ještě jsem doma zkontrolovala množství antibakteriálních gelů na ruce – no musela jsem samozřejmě dokupovat, naštěstí vím, kde ještě mají a finančně nás nechtějí stáhnout z kůže, jako někteří vykukové (takže pokud byste potřebovali, ozvěte se a já vám ráda pošlu odkaz) a paralen jsem doma také samozřejmě neměla a v lékárnách také všude vykoupený, tak jsem nakonec objednala z lékárny acylpyrin, kdyby něco náhodou…ale doufám, že nebudeme potřebovat.

Od té doby se situace stabilizovala. Průběžně řeším svoji práci, své podnikání (naštěstí obojí mohu dělat online z domova), učení se synem. Jsme doma týden a nějak to zvládáme a myslím, že jsme schopní to v klidu ještě nějaký čas vydržet. Ale dnes jsem už musela na nákup, došlo mléko, takže jsem zhodnotila, že v neděli okolo poledne by to mohlo jít. Vyzbrojila jsem se rukavicemi, rouškou a brýlemi a vyrazila jsem. Bože!

V doporučeních je, že na nákup by měl chodit jeden z rodiny, dle mého by se mělo chodit ve dvou. Jeden v rukavicích tlačit košík, druhý bude skládat zboží do košíku a platit. Rukavici jsem měla jen na ruce, kterou jsem tlačila košík a myslete pořád na to, že druhou rukou se ho nesmíte dotknout 🙂 Dát cibuli do igelitového sáčku je skoro nadlický úkol, nejde rozlepit, olíznout si prsty nemožné. Funíte, brýle se vám mlží…v ruce lístek se seznamem, na co určitě nesmíte zapomenout. Skládáte zboží do košíku a chce se vám smrkat, ku.va (pardon), jak se v tomhle smrká? No nesmrká, musíte to vydržet. Ještě že je v obchodě tak málo lidí, ale i přes to všichni okolo sebe chodí obloukem. Ještě jednou prolítnout lísteček, zda máte vše a hurá k pokladně. Po cestě ještě beru balení brambůrků pro malého, má je rád a já je téměř nekupuji, ale vím, že mu udělají radost, tak je beru. U pokladny lovím nekontaminovanou rukou mobil z kabelky, kde mám nahranou zákaznickou kartu a také platební kartu, aby to bylo bezkontaktně, jak se doporučuje. Nákup je nad 500,-, takže stejně musíte vyťukat PIN. Přemýšlíte, kolik lidí před vámi na ten terminál už sahalo. Ještě že mám delší nehty, takže vyťukávám pouze špičkou nehtu. Brýle se mlží, začíná mi být fakt horko, ať už jsem venku. Otevřu kufr auta a vše házím dovnitř. Stahuji rukavici doporučeným postupem a opatrně za gumičky i roušku. Pokládám ji na sedadlo spolujezdce a vytahuji desinfekci na ruce. Uf, jsem v bezpečí auta. A teď přemýšlím, jestli tohle ještě jednou absolvovat na benzínce, protože už dochází benzín v autě a co když budu muset někdy narychlo jet, nebo to nechám na jindy…no, je neděle, všude jen málo lidí, jdu do toho znovu, ať to mám za sebou. Dojíždím k Shellce, je tam jen jedno auto. Natahuji druhou rukavici, opět na levou ruku, beru levou rukou tankovací pistoli….fakt je tak těžká? No nic, už tankuji. Vracím pistoli, z auta beru kabelku, doporučeným způsobem sundávám rukavici. Nasazuji roušku (opět za gumičky) a brýle. Brýle se mlží jako prase, pomalu nevidím na cestu. Jedna karta, druhá karta, PIN špičkou nehtu a rychle zpět do auta. Sundávám brýle i roušku a používám gel na ruce. Napadá mě, že bych měla desinfikovat i klíče od auta, ale nenapadá mě způsob….stříknout alkoholem? Jdu domů, branku otevírám loktem, dveře klíčem, pokládám nákup. Jdu si umýt ruce, opět ošetřím desinfekcí. Vyndám a uklidím nákup a opět myju ruce…jsem fakt tak paranoidní?! Tak tohle nehodlám absolvovat často, jsem z toho úplně vyřízená. Takže na nákupu mě uvidíte nejdřív zase až za týden….ale k řezníkovi pojedu, budem muset si aspoň udělat nějaké maso, ale do supermarketu mě dostanete už jen ve stavu nejvyšší nouze. Dala jsem se i na pečení – chleba, housky, rohlíky budou na denním pořádku.

Nestěžuju si, zatím vše šlape. Každé ráno sleduji počet nově nakaženýchmodlím se, ať začnou ubývat a hlavně ať nejsou žádní zemřelí. Ať se jako národ držíme, podporujeme, pomáháme si….když to vidím, jak se náš národ spojil, šije roušky, vyrábí štíty, chce se mi brečet – štěstím, že náš národ se umí spojit, lidi se umí popořit, i když pár blbců se stejně najde, ale tak to je asi všude. Nečekáme už na rytíře z Blaníku, není na to čas, tohle musíme zvládnout sami a třeba jen tím, že budeme sedět doma na zadku. Nelze čekat, co pro nás udělá vláda, to bychom se taky nemuseli dočkat. Nechápu, že nemáme roušky pro zdravotníky, co roušky, respirátory! Co kdyby nastalo něco horšího než koronavir? Tak jsme absolutně nepřipravení..snad nás to poučí.

Nebudu tu rozebírat, zda je toto vše uměle vytvořené, nebo proč se to stalo, je to tady, je potřeba to vyřešit. Ale věřím, že nás to opravdu spojí, že lidi si uvědomí, co je důležité, přehodnotí své priority. Budou si více vážit lékařů, učitelů (ty myslím právě teď ocení především rodiče, kteří musí suplovat jejich práci a opravdu to není jednoduché a doufám, že nám děti nezůstanou doma moc dlouho), lidí, bez kterých bychom teď nefungovali – hasiči, prodavači, doručovatelé balíků. Vyjdeme z toho silnější. Máme čas na sebe, na své rodiny, uvědomit si to, co je opravdu důležité, jak žijeme. Přehodnotíme vztahy, možná právě to, že jsme spolu celé dny, nebo naopak, že spolu nemůžeme být, posune ty vztahy někam, přehodnotíme, zda s tím druhým být nebo nebýt, zda je nám oporou nebo přítěží….ano, věřím, že i to lidé budou řešit…to co doteď přehlíželi, nechtěli vidět, nechtěli řešit, tak řešit budou. Naopak jiné to třeba více stmelí, zjistí, že se o toho druhého opravdu bojí, když musí chodit do práce, jezdit do jiných měst nebo za hranice. Některé rodiny se musejí na čas rozloučit, nechtějí podstoupit riziko nakažení dětí, tak se otcové stěhují do izolace, protože jsou každý den vystaveni riziku nákazy a nechtějí ohrozit děti. Myslím, že bych to mohla přirovnat k takové malé válce – válce s koronavirem. A co teď? Bojovat, nebo zachovat chladnou hlavu? Připustit fakt, že to může postihnout i mě, smířit se s tím, ale být v klidu, nebo být naštvaný, že není to a to a to, že nikam nemůžeme, že možná nepojedeme na dovolenou, že bohužel nemám práci, protože zrovna pracuji v tom oboru, který je zrovna nemožné provozovat?

Zklidněte se, prodýchejte. Nechci, abyste šli objímat stromy, ale vemte si z toho to lepší (i když chápu, že pro některé to může být existenčně náročné) Příště se už na to připravíme. Zastavte se, promyslete situaci, odpočiňte si, buďte se svými dětmi, mluvte s nimi, smějte se, i když je to možná někdy náročné. Baví mě, že jsme opravdu národ Švejků, to co lidi vymyslí na FB je opravdu kolikrát neskutečné, ale zábavné. A víte co, zajímejte se o to, co děti dělají, jaké hry hrají, podívejte se do jejich světa, který tady teď žijí. Třeba mě včera Sebík učil tu jejich hru Fortnite. No byla to sranda, tolik tlačítek, tolik úkonů, co je vlastně cíl té hry….kam se hrabou excelovské tabulky! Zavolejte svým známým, jak se mají, jak to zvládají, každého potěší zájem a teď je na to ten pravý čas, je více času, můžeme spolu více mluvit, aspoň po telefonu, buďme za to vděční, když už je ta technika. Můžeme se i vidět přes skype, zoom, whatsApp….

A třeba vás to nasměruje úplně jiným směrem, třeba zjistíte, že cesta kterou jdete není ta cesta, kterou chcete jít. Třeba potom, až to všechno skončí, z nás budou úplně jiní lidé, třeba právě procházíme takovou trasformací, transformací sebe, vztahů, bude trasformován náš postoj k práci, kterou teď děláme, postoj k přírodě, k tomu, jak se nyní k přírodě chováme, jak přemýšlíme. Začněme vidět na sobě, na lidech a na všem ostatním spíše to lepší (momentálně se zaměřujeme jen na to horší, nadáváme, vztekáme se, bojujeme…) Více odpouštějme, sobě i druhým, hledejme to hezké, to dobré…Sami už nyní vidíme, co pro nás znamená příroda, když jsou zavřené obchoďáky a lidé nemohou trávit nedělní odpodne po nákupech – stejně, co je to za koníčka a že takových lidí je! Jsou zavřené restaurace, kina, divadla – naučme se zabavit sami sebe, vyrazit jen tak na procházku, užít si jara, které přichází (aspoň za oknem) – vždyť je to nejkrásnější období v roce! Já věřím, že je to otázka pár týdnů a bude zase dobře a budeme moci jít zase ven, opékat buřty. Tak co, budeme všichni věřit tomu a třeba se i za to modlit, abychom spolu mohli oslavit Čarodejnice, sejít se u ohňů, a tak nějak tím ohněm spálit to, co už nechceme zažívat, pohřbít to v ohni a vyjít vstříct novému životu? Věřme, že po tom všem začne nový život, lepší, pokornější, vděčnější… Ono se nadarmo neříká, co nás nezabije, to nás posílí!

Jsem maminka samoživitelka, mám devítiletého syna, své zaměstnání a zároveň pomáhám dalším ženám ke kráse, zdraví, sebevědomí a finanční svobodě. Díky této profesi mohu jezdit se synem na dovolené, nepočítat každou korunu a když potřebuji, koupím si to, co právě potřebuji :-).  Pravidelně investuji do svého dalšího vzdělávání a osobního rozvoje. Jsi na stejné vlně, chceš se zapojit do mého projektu a neřešit každou korunu? Nebo tě prostě jen oslovil můj článek a chceš se na něco zeptat, nebo se poradit? Ozvi se mi.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů